ÚSEK VÝROBY CUKRU - Cukrovar Prosenice » Historie

V roce 1518 povolil Jan z Pernštejna Ondřeji Šilhanovi, aby na konci hráze rybníka velikého prosenického postavil mlýn se dvěma koly moučnými a třetím kolem stupním, napájený vodou z rybníka nebo ze strouhy vedoucí podél rybníka. Na místě tohoto mlýna, který byl v provozu přes 360 let, byl v roce 1881 zbudován Rolnický cukrovar akciový.

Jeho postavení mělo dalekosáhlý význam pro obec a zejména pro rolnictvo širokého okolí v Prosenicích v roce 1881. Do té doby dodávali rolníci cukrovku, která se počala v okolí Prosenic pěstovat koncem šedesátých let, do německých kapitalistických cukrovarů v Přerově a v Lipníku. Oba tyto cukrovary, které měly dostatečnou řepní základnu na svých velkostatcích, záměrně neprojevovaly větší zájem o řepu rolníků, odpíraly rolníkům dodávkové výhody a zvláště při přijímání řepy je různými způsoby šikanovaly. To bylo příčinou, že se rolničtí předáci z Lipenska dohodli v roce 1880 zakoupit společně Šebkův parní mlýn v Malých Prosenicích a zřídit z něj cukrovar. Ustavili prozatímní výbor k upisování akcií, vypracování stanov a řízení přípravných prací ku stavbě továrny a ještě v roce 1880 založili akciovou společnost, která v následujícím roce postavila cukrovar.

První kampaň, která byla pro zpoždění stavby zahájena teprve 3.11.1881 a následkem mrazů a obtížného zpracování řepy trvala až do 5.2.1882, skončila však velkou finanční ztrátou, takže cukrovar zápasil ještě po několik let s finančními potížemi. Počáteční neúspěchy nepodlomily však důvěru akcionářů v prosperitu nového závodu. Poněvadž další kampaně byly již úspěšné, mohlo být přikročeno k zlepšení v technickém vybavení závodu a k zvětšování jeho kapacity, takže bylo docilováno lepší výtěžnosti cukru a snižování výrobních nákladů. Úspěšný rozvoj cukrovaru měl za následek také rozšiřování osevu cukrovky. Ke svému hospodářství přikoupil cukrovar v roce 1906 ještě jeden dvůr v Sobíškách, ale prodal jej a při parcelaci bývalého panství přerovského koupil v roce 1917 dva dvory v Tučíně a v Želatovicích. V silné konkurenci obou sousedních cukrovarů se závod velmi těžce propracovával ve svých začátcích, ale dík houževnatosti a obětavosti členů výboru a zásluhou dobrého vedení překonal všechny těžkosti. Naopak postupem času přerovský i lipenský cukrovar zanikly.

Ve svých počátcích musel cukrovar překonávat také potíže dopravního rázu, neboť veškerý materiál a zboží se musely odvážet a dovážet koňskými potahy z nejbližších železničních stanic v Přerově a v Lipníku. Proto vstoupilo vedení cukrovaru v jednání s ředitelstvím Severní dráhy o zřízení železniční stanice na katastru obce Malé Prosenice. Výsledkem jednání bylo zřízení osobní zastávky v roce 1881, nákladního nádraží v roce 1885 a konečně postavení nádraží na dnešním místě v roce 1897. Z nádraží, které se stalo veřejnou stanicí až v roce 1917, byla v roce 1910 zavedena do cukrovaru závodní vlečka. Cukrovar rovněž postavil první most přes Bečvu u Grymova a má velký podíl na vybudování silnic v širokém okolí.

Založení cukrovaru urychlilo také zřízení poštovního úřadu v Malých Prosenicích v roce 1890 a cukrovar se podílel též na založení družstevní mlékárny v roce 1900 a společenské cihelny v roce 1910 v Malých Prosenicích.